Za dveřmi máme sv. Václava a tak se vydávám na pouť. Tentokrát ale chci vědět, jestli se dá ještě jít po stopách původní cesty tzv. Svaté, od kapličky ke kapličce a kolik jich vlastně ještě stojí. Leží mi to v hlavě od té doby, co jsem byla tázána na stránkách Ultrei. A tak za krásného slunného počasí se vydávám spolu se svými kamarádkami na cestu o dva dny dříve, abych se vyhnula mumraji při návštěvě papeže. Je to velká pocta pro Boleslav, a tak při této příležitosti přemýšlím, proč tato slavná poutní cesta je tak zapomenuta.
Tzv. Svatá cesta z Prahy do Boleslavi, spojila mariánský a svatováclavský kult. Začala se stavět r.1674 (nějde je uváděno r. 1644), měla 44 kaplí, vzdálených od sebe 400-600m. V horních rozích byl namalován znak stavebníka. Každá kaple měla svého donátora, ať už to byli členové šlechtických rodů nebo církev. Cesta začínala od Prahy dvěma větvemi. Jedna vedla od Poříčské brány přes Karlín, Vysočany a Prosek, kde se k ní připojila větev vedoucí z Libně přes Střížkov.
Podle brožurky Národní svatováclavská pout z r. 2005 má dnes stát 29 kaplí, tak uvidíme.
Ráno začínáme pouť v starobylém kostelíku sv.Václava na Proseku, okolo kostela se začínají stavět stánky, mají tam čerstvé koláče. Neodolám a začínám cestu s plnou pusou.
První kapli jsme našly v poli u ulice Čakovická, před křižovatkou s Kbelskou. Stojí majestátně, rozhlížejíc se udiveně kolem, co tam vlastně dělá. Kdybych nevěděla, že tam někde je, nikdy bych do tak nevlídných míst pro pěšáka, nevstoupila. Když přejdete onu křižovatku, už z dálky na vás kývá další, pěkně uprostřed pole a na dohled další. Ještě že je podzim a sklizeno, tak není problém se ke kapličkám dostat. S potěšením konstatujeme, že jsou přeci jenom navštěvované. Tato druhá kaple v našem pořadí, má půvabný žebřík z planěk, sluší ji to.
Třetí nadohled, za areálem firmy Knauf, je ubohá z nejubožejších. Ostatní jsou v různých stadiích oprav, ale tato žaluje. Smutně se vracíme zpátky na hlavní Boleslavskou silnici a pokračujeme podél areálu celkem příjemným chodníkem stíněným stromy. Na druhé straně areál letiště Kbely, s velmi pěknou věží. Ale tady už má být další kaple naproti vchodu do leteckého muzea. Skutečně tam vykukuje na parkovišti pro změnu vojenského objektu. Jestli tam je ještě další nevím, do areálu není přístup. A už jsme ve Kbelích, jdeme ke kostelu, kde by měla být další. Po marném hledání se ptáme místních, starý kostel už nemají, mají nový, taky pěkný park s rybníčkem, září novotou ale kaple žádná. Tak to je škoda, v tom parku by se krásně vyjímala. Kbely žádnou kapli nemají, ještě hledáme nádraží, tam taky stávala. Nic .Po přejetí vlaku si troufáme po vyšlapané cestě přejít koleje a dalším parkem se vrátit na hlavní.
Poté nastupuje nepříjemný úsek po silnici do Vinoře. Tady míjíme dvě kaple po levé straně silnice. Zatím jsme viděly 6kaplí, až na tu první jsou ty ostatní všechny stejné.
Ve Vinoři bývala u zámku, nenašly jsme ji. Až na hlavní u parčíku stojí sedmá skoro přímo na silnici. Chtělo se mi zakřičet pozor, at tě něco nepřejede! Jako jedinná má nápis “Rosa Mystika“.
Jdeme ještě ke kostelu, stojí na klidném místě, hezky upraveném a odpočíváme.
Z Vinoře jsme použily červenou turistickou značku do Jenštejna. Ocitnete se konečně v klidu a stínu ale jen do té doby, než cestička vyústí před Jenštejnem na silničku. Po té se dejte vlevo, dovede vás opět na hlavní před Podolánku, tam totiž máme u silnice další krasavici. Usedáme v jejím stínu a díváme se do mapy, zda jsme nějakou přeci jenom neminuly. Pokračujeme vesnicí z kopce dolů a opět nahoru a po pravé straně v zahradě posledního domku, topíc se v zeleni, na jakési vyvýšenině, na nás shlíží pěkně jedna z výšky.
Hm… mít doma pro sebe národní kulturní památku… Když vyjdeme na kopeček, pěkně ve správné vzdálenosti od poslední, stojí po levé staně už desátá a kouká na věž hradu Jenštejna a vzápětí jedenáctá. Jdeme opět po silnici ale Dřevčice jsou na dohled, tak to ujde. Přímo ve vesnici po levé staně skoro proti hospodě máme další. Nenechte se zmást jinou výklenkovou kaplí s J. Nepomuckým, je také pěkná ale do počtu nám nepatří. Za Dřevčicemi u cihelny ji máme pěkně u silnice, hodně je nakloněná. Bude to někoho zajímat až spadne?
A už to máme kousek hopsa hejsa do Brandejsa. Na začátku Brandýsa stojí ještě jedna v parčíku u silnice vlevo, pak už z kopce ke trati, kde stojí poslední, co jsme viděly, jako součást zdi. Prošly jsme městem, obdivovaly se zámku, a přes most do Boleslavi. Most se opravuje, pod ním se našly ještě zbytky staršího mostu. Je to celé v rekonstrukci, oplocené a tam u mostu, prý ještě jedna kaple stojí. Tak nevím kolik jich opravdu stojí, my jsme jich viděly 15.
Vstupujeme do Boleslavi, tady už se slaví, jsou přece svátky. Míjíme kostel sv.Václava a Klimenta, jsou bohužel kvůli papežovi zavřené. Jsou připravovány na jeho návštěvu. I basilika Nanebevzetí Pany Marie je zavřená. Jsem zklamaná, že na konci poutě nemohu donést to, co si v sobě nesu po celou pouť. Během cesty jsem dostala radostnou zprávu. Mému kamarádovi se narodila holčička. Bezradně stojím před kostelem, znaveně sedám na schody . Náhle se otvírají dveře a já s díky vstupuji dovnitř, zapaluji světýlko a koupu se v jeho odlescích.
27.9.09 Olga Jankovcová
Našlapaly jsme okolo 20km a říkaly jsme si, jak málo by stačilo k obnovení této cesty pro pěší. Stačila by pěšina na pár úsecích kolem silnice. Poutník je skromný. Kapličky jsou kulturní památkou. Tradice této pouti po 300let, její význam pro naše dějiny není třeba vysvětlovat. Že by to všem obcím okolo prospělo, není pochyb. Tak se ptám, proč není o toto kulturní dědictví zájem?
