09
Březen
2019

Zkušenosti poutníků Moravská trasa

Přidal: Přidáno: 9. 3. 2019 10:14:13 Počet shlédnutí: 161

Prosím, zapisujte své zkušenosti jako komentáře. Vždy napište jednoznačný nadpis vašeho příspěvku, aby se daly vyhledávat odpovědi. Také vždy napište své celé jméno. Pokud na sebe chcete nechat kontakt, tak jej napište nejlépe jako emailovou adresu do těla komentáře. Díky Jan Bím

Zpět na příspěvek Nový komentář

Komentáře

MORAVSKÁ SVATOJAKUBSKÁ POUŤ

, 24. 6. 2019 15:39:17

Cítím vzrušení, když opírám kolo o kostel sv. Jakuba v Brně. Na zdi kostela ji totiž vidím: žlutou mušli v modrém poli, symbol poutníků Svatojakubské cesty a žlutou šipku ukazující směr do Santiaga de Compostela, 3.200 Km vzdáleného poutního místa ve Španělsku. Jsem vzrušená stejně jako před rokem, když jsem vyrážela pěšky s mušlí na batohu z Astorgy a poprvé spatřila obrázek žluté mušle na patníku. Teď jsem v Brně, městě kde žiju skoro 20 let, a moravská větev Svatojakubské pouti tudy prochází. Stačí se dívat i v Brně očima poutníka, radovat se ze žlutých šipek, napojit se na ty stovky nebo možná i tisíce poutníků, kteří zrovna teď šlapou ze všech možných států Evropy po stezkách směrem ke španělskému Santiagu. Jakobspilgerweg, St. James Pilgrimage, česky Svatojakubská poutní cesta. Je jedno, v kterém jejím úseku se kdo zrovna nachází, všichni její poutníci jsou propojeni neviditelným vláknem. Vstoupila jsem znovu do energetického pole této mezinárodní poutní stezky. Je to nádherný. Je 20 hodin večer pátek 21.6.2019, je letní Slunovrat. Vyrážím! Řeka Svratka vyvádí stezku ven z Brna. Staré kolo si to vrže, naložené spacákem, stanem, karimatkou, kotlíkem a malým kanystrem s vodou. Vařič není potřeba, uvařit si chci na ohni. Kousek za Brnem za Olympií mě zastihne rudý západ slunce. Končí nejdelší den v roce. Jedu ještě chvíli, za Rajhrad, na táboření si vybírám místo u řeky s výhledem na benediktinský klášter. Je už skoro tma, když stavím stan a rozdělávám oheň. Vzplál z kousku březové kůry a 1 sirky. Vařím si čaj. Válím se na karimatce u ohně, zapisuju do deníčku. Kolo se leskne opřené opodál. Krmím oheň větvema z akátů a bezu. Hodně keřů z okolí tenhle oheň potřebuje, neustále hledám s baterkou další. Chci mít dnes s ohněm vědomou slunovratovou noc. Nemám moc kvalitní dřevo, ale pozornost k němu to dobře vynahradí. Oheň mluví, oheň září do dnešní nejkratší noci v roce. Oheň léčí, oheň čistí, oheň hladí, oheň taví, hází jiskry pro zažehnutí nových cest. Oheň je učitel, naslouchám ohni na břehu řeky Svratky. Foukám do něj, ať jen hoří! Studuju oheň. Už sežral i všelijaké pozůstatky z minulosti. Už sežral i nepěkné otisky z rodu. Tenhle Mistr sežere možná všechno možný, když mu dávám pozornost, dech, soustředění, vnímání. Ožehl i to moje blíženecké hektické kmitání. Spojil mě s tělem, vyživil spodní čakry. Cítím se v těle útulně doma. Přeju si, ať se to spojení stane automatickým zvykem. Ve spojení s tělem je něžnost a klid, krásnej klid! Do tmy svítí oči nějakého zvířete. Musím tam jít, i se strachem, oheň potřebuje další dřevo. Noc je sice krátká, ale oheň toho hodně spořádá. Ať ve mě hoří dál, i když spálí všechny větve z okolí a až já usnu se šploucháním řeky. Ať se pro mě v těchto kouzelných slunovratovo - svatojánských dnech stane to nejvíc, co může. A ať se tak stane i pro ostatní. BUEN CAMINO!!! Volám hlasitě na muže s batohem procházejícího kousek kolem mě, zatímco přivazuju ráno po koupeli ve Svratce věci na nosič kola. Buen Camino! Známý pozdrav všech poutníků zní dvojhlasně. Chlapík se zastavuje, kus cesty půjdeme spolu, symbol mušle nás propojuje. Jdeme spolu pěšky do Vojkovic, po polní cestě s Rajhradem v zádech. Vyrazil z Brna dneska hodně brzo ráno, je z Londýna, a už šel do Santiaga několikrát. Povídáme si anglicky potud, co zvládnu, ukazujeme si navzájem poutnické vybavení na přespávání, hodnotíme výhody a nevýhody pěšího putování a kola, vzpomínáme na známá místa Camína Francez... Astorga, Ponferada, Cebreiro, Samos, Finisterra. Je to příjemný, mít kus cesty spolupoutníka kráčejícího ve stejném duchu. Nice to meet you! Nice to meet you too! Loučíme se asi po hodině s radostí v srdcích. Měj se krásně, anglickej chlapíku! BUEN CAMINO!! Za Vojkovicema začíná lehkej deštík, ale nemá cenu vytahovat pláštěnku, moc toho nenaprší. Krajina jižní Moravy je vůbec vyprahlá stejně jako v horkém Španělsku. Už jenom to připodobňuje moravskou poutní cestu známému španělskému Camino Francez, takže můžu doporučit těm, kdo nemůžou cestovat až tam. V židlochovickém Infocentru nemají mušli a neví, že jimi prochází cesta do Santiaga. Ale mezi razítky volně k dispozici turistům nacházím i jedno s obrázkem světce Jakuba a nápisem "Svatojakubská cesta na jižní Moravě Židlochovice". Orazím do deníčku a pokračuju po červené turistické a zároveň svatojakubské cestě přes Nosislav na Uherčice. Ty šipky mě fakt baví! Jsou lajdácky načmárané tlustou štětkou namočenou do žluté barvy na různých sloupech, a když nějakou uvidím, hned mě to rozradostní. Nikdo neví, co ty šipky ze žluté barvy znamenají, jen poutníci znají jejich význam. Ukazují směr k Santiagu. Jsou ponejvíce na betonových sloupech elektrického vedení, občas na dopravních značkách zezadu, někdy i spolu s neuměle namáznutým obrázkem mušle z téže barvy. Jo, a taky na zemi na betonu i asfaltu, ty jsou zvlášť roztomilé. Na jedné plechové budce zarostlé kopřivami je žlutě vyveden dokonce celý nápis: "Santiago de Compostela + - 3.175 Km. Buen Camino." Turistická cesta je pro kolo mnohde skoro nepropustná. Soukám se s kolem po centimetrech po velmi úzkém betonovém čemsi přes bažinatý kanál. Pak jízda po okraji pole, stezička v lese zarostlá vysokými kopřivami, velmi prudká hliněná stráň do kopce s kolem na zádech, padlý kmen přes cestu, co nejde podlézt, ostnaté dráty na zemi, prudký sešup po hlíně z kopce k řece, komáři, hovada, užovky na břehu. Cesta má ale i své krásy a mnoho podobností se svou španělskou částí: i tady ve všech vesnicích kvetou růžové keře, podél cest zrají třešně, že se to nedá všechno sníst, vesnické kostely, slunce, výhledy do kraje a průchod vinicemi. A žluté šipky, co to propojí až na "konec světa". Za Uherčicema silnička dlouze neúnavně stoupá v letním vedru a zase klesá jako polňačka vinicemi do Popic. Na kopci se poprvé otevře výhled na kopce Pálavy a Novomlýnské vodní nádrže. Ve Strachotíně smáčím nohy ve vodním díle a vjíždím do Dolních Věstonic. Tady se to hemží víkendovými cykloturisty, ale takovými těmi v moderních oblečkách, jezdícími po rovinkách nalehko, ubytovaných v penzionech. Poutníci žádní. Obdivuju sochu Venuše, v Pavlově pak sochu mamuta a tlačím kolo do kopce do Klentnice. Za zlovětsného hřmění bouřky a pár spadlých kapek sjíždím co nejrychleji do Mikulova. Na infocentru razítkuju deníček "Jakobsweg Weinviertel". Mikulov je poslední české místo, dál se poutní cesta zanoří do Rakouska, kde se po 907 rakouských kilometrech napojí na páteřní cestu Švýcarskem a dál do Francie a Španělska. Bouřka někde odezněla, pokračuju po vyschlé polní cestě k rakouské hranici. "Pozor! Státní hranice probíhají hraniční cestou", informuje tabule, na jejíž tyči je nalepená samolepka se žlutou mušlí a šipkou. Tudy odcházejí poutníci, pilgrimové, na dlouhou pouť. Tudy před čtvrt rokem projel na invalidním vozíku zcela nepohyblivý Milan Langer s partou asistentů na cestě z Olomouce do Santiaga. Doprovázeli jsme je kousek cesty s Pepou na druhém vozíku. Vše si nesli s sebou v batozích na zádech a k tomu tlačili vozík. Ještě tam nejsou a do podzimu nebudou, pouť je to daleká. Vracím se do Mikulova a vlakem do Brna. Moje letošní mikropouť končí v neděli zpátky v kostele Svatého Jakuba v Brně. Otiskávám razítko s mušlí a dvěma meči a procházím právě zde probíhající minivýstavu několika panelů o poutních cestách na Moravě. Nechť jsou zdrávi ti, kdo putují k tomu španělskému městu, srdečné Buen Camino!, všem poutníkům šťastnou cestu!

Nový komentář

* (Povinné)

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info