09
Březen
2019

Zkušenosti poutníků Moravská trasa

Přidal: Přidáno: 9. 3. 2019 10:14:13 Počet shlédnutí: 270

Prosím, zapisujte své zkušenosti jako komentáře. Vždy napište jednoznačný nadpis vašeho příspěvku, aby se daly vyhledávat odpovědi. Také vždy napište své celé jméno. Pokud na sebe chcete nechat kontakt, tak jej napište nejlépe jako emailovou adresu do těla komentáře. Díky Jan Bím

Zpět na příspěvek Nový komentář

Komentáře

MORAVSKÁ SVATOJAKUBSKÁ POUŤ

, 24. 6. 2019 15:39:17

Cítím vzrušení, když opírám kolo o kostel sv. Jakuba v Brně. Na zdi kostela ji totiž vidím: žlutou mušli v modrém poli, symbol poutníků Svatojakubské cesty a žlutou šipku ukazující směr do Santiaga de Compostela, 3.200 Km vzdáleného poutního místa ve Španělsku. Jsem vzrušená stejně jako před rokem, když jsem vyrážela pěšky s mušlí na batohu z Astorgy a poprvé spatřila obrázek žluté mušle na patníku. Teď jsem v Brně, městě kde žiju skoro 20 let, a moravská větev Svatojakubské pouti tudy prochází. Stačí se dívat i v Brně očima poutníka, radovat se ze žlutých šipek, napojit se na ty stovky nebo možná i tisíce poutníků, kteří zrovna teď šlapou ze všech možných států Evropy po stezkách směrem ke španělskému Santiagu. Jakobspilgerweg, St. James Pilgrimage, česky Svatojakubská poutní cesta. Je jedno, v kterém jejím úseku se kdo zrovna nachází, všichni její poutníci jsou propojeni neviditelným vláknem. Vstoupila jsem znovu do energetického pole této mezinárodní poutní stezky. Je to nádherný. Je 20 hodin večer pátek 21.6.2019, je letní Slunovrat. Vyrážím! Řeka Svratka vyvádí stezku ven z Brna. Staré kolo si to vrže, naložené spacákem, stanem, karimatkou, kotlíkem a malým kanystrem s vodou. Vařič není potřeba, uvařit si chci na ohni. Kousek za Brnem za Olympií mě zastihne rudý západ slunce. Končí nejdelší den v roce. Jedu ještě chvíli, za Rajhrad, na táboření si vybírám místo u řeky s výhledem na benediktinský klášter. Je už skoro tma, když stavím stan a rozdělávám oheň. Vzplál z kousku březové kůry a 1 sirky. Vařím si čaj. Válím se na karimatce u ohně, zapisuju do deníčku. Kolo se leskne opřené opodál. Krmím oheň větvema z akátů a bezu. Hodně keřů z okolí tenhle oheň potřebuje, neustále hledám s baterkou další. Chci mít dnes s ohněm vědomou slunovratovou noc. Nemám moc kvalitní dřevo, ale pozornost k němu to dobře vynahradí. Oheň mluví, oheň září do dnešní nejkratší noci v roce. Oheň léčí, oheň čistí, oheň hladí, oheň taví, hází jiskry pro zažehnutí nových cest. Oheň je učitel, naslouchám ohni na břehu řeky Svratky. Foukám do něj, ať jen hoří! Studuju oheň. Už sežral i všelijaké pozůstatky z minulosti. Už sežral i nepěkné otisky z rodu. Tenhle Mistr sežere možná všechno možný, když mu dávám pozornost, dech, soustředění, vnímání. Ožehl i to moje blíženecké hektické kmitání. Spojil mě s tělem, vyživil spodní čakry. Cítím se v těle útulně doma. Přeju si, ať se to spojení stane automatickým zvykem. Ve spojení s tělem je něžnost a klid, krásnej klid! Do tmy svítí oči nějakého zvířete. Musím tam jít, i se strachem, oheň potřebuje další dřevo. Noc je sice krátká, ale oheň toho hodně spořádá. Ať ve mě hoří dál, i když spálí všechny větve z okolí a až já usnu se šploucháním řeky. Ať se pro mě v těchto kouzelných slunovratovo - svatojánských dnech stane to nejvíc, co může. A ať se tak stane i pro ostatní. BUEN CAMINO!!! Volám hlasitě na muže s batohem procházejícího kousek kolem mě, zatímco přivazuju ráno po koupeli ve Svratce věci na nosič kola. Buen Camino! Známý pozdrav všech poutníků zní dvojhlasně. Chlapík se zastavuje, kus cesty půjdeme spolu, symbol mušle nás propojuje. Jdeme spolu pěšky do Vojkovic, po polní cestě s Rajhradem v zádech. Vyrazil z Brna dneska hodně brzo ráno, je z Londýna, a už šel do Santiaga několikrát. Povídáme si anglicky potud, co zvládnu, ukazujeme si navzájem poutnické vybavení na přespávání, hodnotíme výhody a nevýhody pěšího putování a kola, vzpomínáme na známá místa Camína Francez... Astorga, Ponferada, Cebreiro, Samos, Finisterra. Je to příjemný, mít kus cesty spolupoutníka kráčejícího ve stejném duchu. Nice to meet you! Nice to meet you too! Loučíme se asi po hodině s radostí v srdcích. Měj se krásně, anglickej chlapíku! BUEN CAMINO!! Za Vojkovicema začíná lehkej deštík, ale nemá cenu vytahovat pláštěnku, moc toho nenaprší. Krajina jižní Moravy je vůbec vyprahlá stejně jako v horkém Španělsku. Už jenom to připodobňuje moravskou poutní cestu známému španělskému Camino Francez, takže můžu doporučit těm, kdo nemůžou cestovat až tam. V židlochovickém Infocentru nemají mušli a neví, že jimi prochází cesta do Santiaga. Ale mezi razítky volně k dispozici turistům nacházím i jedno s obrázkem světce Jakuba a nápisem "Svatojakubská cesta na jižní Moravě Židlochovice". Orazím do deníčku a pokračuju po červené turistické a zároveň svatojakubské cestě přes Nosislav na Uherčice. Ty šipky mě fakt baví! Jsou lajdácky načmárané tlustou štětkou namočenou do žluté barvy na různých sloupech, a když nějakou uvidím, hned mě to rozradostní. Nikdo neví, co ty šipky ze žluté barvy znamenají, jen poutníci znají jejich význam. Ukazují směr k Santiagu. Jsou ponejvíce na betonových sloupech elektrického vedení, občas na dopravních značkách zezadu, někdy i spolu s neuměle namáznutým obrázkem mušle z téže barvy. Jo, a taky na zemi na betonu i asfaltu, ty jsou zvlášť roztomilé. Na jedné plechové budce zarostlé kopřivami je žlutě vyveden dokonce celý nápis: "Santiago de Compostela + - 3.175 Km. Buen Camino." Turistická cesta je pro kolo mnohde skoro nepropustná. Soukám se s kolem po centimetrech po velmi úzkém betonovém čemsi přes bažinatý kanál. Pak jízda po okraji pole, stezička v lese zarostlá vysokými kopřivami, velmi prudká hliněná stráň do kopce s kolem na zádech, padlý kmen přes cestu, co nejde podlézt, ostnaté dráty na zemi, prudký sešup po hlíně z kopce k řece, komáři, hovada, užovky na břehu. Cesta má ale i své krásy a mnoho podobností se svou španělskou částí: i tady ve všech vesnicích kvetou růžové keře, podél cest zrají třešně, že se to nedá všechno sníst, vesnické kostely, slunce, výhledy do kraje a průchod vinicemi. A žluté šipky, co to propojí až na "konec světa". Za Uherčicema silnička dlouze neúnavně stoupá v letním vedru a zase klesá jako polňačka vinicemi do Popic. Na kopci se poprvé otevře výhled na kopce Pálavy a Novomlýnské vodní nádrže. Ve Strachotíně smáčím nohy ve vodním díle a vjíždím do Dolních Věstonic. Tady se to hemží víkendovými cykloturisty, ale takovými těmi v moderních oblečkách, jezdícími po rovinkách nalehko, ubytovaných v penzionech. Poutníci žádní. Obdivuju sochu Venuše, v Pavlově pak sochu mamuta a tlačím kolo do kopce do Klentnice. Za zlovětsného hřmění bouřky a pár spadlých kapek sjíždím co nejrychleji do Mikulova. Na infocentru razítkuju deníček "Jakobsweg Weinviertel". Mikulov je poslední české místo, dál se poutní cesta zanoří do Rakouska, kde se po 907 rakouských kilometrech napojí na páteřní cestu Švýcarskem a dál do Francie a Španělska. Bouřka někde odezněla, pokračuju po vyschlé polní cestě k rakouské hranici. "Pozor! Státní hranice probíhají hraniční cestou", informuje tabule, na jejíž tyči je nalepená samolepka se žlutou mušlí a šipkou. Tudy odcházejí poutníci, pilgrimové, na dlouhou pouť. Tudy před čtvrt rokem projel na invalidním vozíku zcela nepohyblivý Milan Langer s partou asistentů na cestě z Olomouce do Santiaga. Doprovázeli jsme je kousek cesty s Pepou na druhém vozíku. Vše si nesli s sebou v batozích na zádech a k tomu tlačili vozík. Ještě tam nejsou a do podzimu nebudou, pouť je to daleká. Vracím se do Mikulova a vlakem do Brna. Moje letošní mikropouť končí v neděli zpátky v kostele Svatého Jakuba v Brně. Otiskávám razítko s mušlí a dvěma meči a procházím právě zde probíhající minivýstavu několika panelů o poutních cestách na Moravě. Nechť jsou zdrávi ti, kdo putují k tomu španělskému městu, srdečné Buen Camino!, všem poutníkům šťastnou cestu!

Moravská trasa po etapách I. Opava - Hradec nad Moravicí

, 14. 9. 2019 19:20:51

Pro Moravskou trasu jsme se s manželem rozhodli, protože je od nás nejblíže. Půjdeme pěšky, po etapách, dle našich kondičních i časových možností. Manželova /67/ kondice je velmi dobrá, moje /62/ velmi, velmi chabá. Učím se chodit. Naši první etapu jsme prošli 10.8.2019, z Opavského nádraží na nádraží v Hradci nad Moravicí. Protože jsem si neudělala dobrou přípravu, našli jsme v Opavě kostel sv. Ducha s Minoritským klášterem, kostel sv. Vojtěcha a sv. Jana Křtitele, ale nenašli konkatedrálu Nanebevzetí p. Marie. Bylo opravdu velké horko, tak jsme vzdali hledání konkatedrály a šli po žluté značce do Kylešovic - SUS, pak po cyklotrase 551, u restaurace Areál zdraví jsme sešli k Moravici, proti proudu dále k Panskému mlýnu a k Mohrovu jezu. Tady jsme se napojili na cyklotrasu 551 /je tam i značka svatojakubské mušle/, kterou jsme šli až ke kulturnímu domu v Brance. Na stejné straně Moravice jsme pokračovali mimo turistické i jiné značky až do Hradce nad Moravicí. Pod smuteční síní a hřbitovem jsme vystoupali po schůdkách až ke hřbitovu, na kterém je kostel. sv. Jakuba - náš na trase první. Před hřbitovní bránou se nachází označení Svatojakubské cesty. Vrátili jsme se na nádraží, odkud příště vyjdeme na další úseku pouti. Trasa je velmi příjemná. Manžel si občas odskočil po cestě ulovit cache ve hře geocaching. Celková délka trasy i s "blouděním" po Opavě byla 12 km.Těšíme se na další putování až do vysněného CÍLE.

Moravská trasa po etapách II - Hradec nad Moravicí - Budišov nad Budišovkou

, 26. 9. 2019 19:52:56

Úterý 24.9. 2019 ráno brzy pěšky na vlak z Bystřice. Pak z Hradce nad Moravicí do Podhradí. Mlžno. 15,5 km, skoro vše po červené, jedno prudké a jedno blbé stoupání. Krásný zámek, moc pěkná příroda, bez lidí, shlédnutí zajímavé technické památky Weisshuhnův kanál - náhon do papírny. Nocleh ve školicím středisku České pošty v Podhradí. Celková délka toho dne 17,5 km. Středa 25.9. z Podhradí kolem elektrárny a autokempu po červené, která byla zpočátku kouzelná a pak byla "kouzelná", čili skoro nebezpečná, a to kolem bývalého břidlicového lomu. V zimě nebo při dešti bych to nešla. Dále po červené v pohodě, trochu pršelo, stoupání po nepohodlné kamenité "křížové cestě" ke kapličce 14 svatých pomocníků. Je opravená, údajně se tam od r. 2012 konají poutě, ovšem pavučin a listí všude hojně. Klesání na rozcestník U Mokřinek a do Janských Koupelí. Naprostá devastace, nicota, prázdnota... pokračujeme po červené až k rozcestníku Kružberk zotavovna NH /asi Nová Huť/, neužívaná. Skličující pohled na tolik chátrajících budov v této oblasti. První občerstvovna Sklípek ve staré škole, dršťková atd. Byli jsme dost provlhlí, přišlo vhod. Pak už jen pohodovkou na ubytování v Penzion Velké sedlo. Obsluha vzorná a domácí, ubytování za velmi příznivou cenu, krásná příroda okolo. Nedaleko cvičná skála, další skála s uměle vytvořenou jeskyní /měla to být hrobka rodu Weisshuhn, ale nebylo dopřáno/...a kousek je již hráz Kružberské přehrady. Celková délka 16 km. Čtvrtek 26.9. svítí sluníčko, poslední kratší úsek - došli jsme omylem až ke spodku hráze přehrady, pak jako kamzíci do kopce na hráz a po cyklistické 6144 kolem studánky Milíře /není tam voda, sucho tam je/ mírné, ale trvalé stoupání až nad Budišov, napojení na červenou a klesání do městečka. Kolem Muzea Břidlice na vlak /nahradili autobusovou dopravou do Vítkova/ a vlakem dále do Suchdola... a do Bystřice. Jako na objednávku opět jel kolem zeť s dětmi a "hodil" nás domů. Celkem 8 km. Z Moravské trasy Svatojakubské pouti ukrojeno celkem 40 km. Vivat SdC ♥

Moravská trasa po etapách III - Budišov nad Budišovkou - Náměšť na Hané

, 16. 10. 2019 13:03:36

Třídenní putování Moravou za krásného počasí 13.10.2019-15.10.2019 1. den vstáváme ve 4 hodiny ráno, vlakem do Budišova nad Budišovkou. Přes Guntramovice /kostel sv. Jakuba Většího, je zavřený, nenalézám žádnou značku Svatojakubské pouti, hodně opravených domů i moc ještě neopravených a studánka na konci vsi/ na kopec nad Starou Libavou. Míjíme památník českoněmeckého smíření. Hodně větrno, ale teplo. Ve Staré Libavé se skoro zastavil čas. Putujeme příjemnou zkratkou přes Kamenný kopec /doporučuji/, přezouvám boty, další pohodovkou kolem Černého kříže - památníku na gen. Laudona a spouštíme se do Domašova nad Bystřicí. Předem objednané ubytování v hospodě U podjezdu, kde je i kuchyňka pro ubytované. Dnes 17 km. 2. den vstáváme v 6 hodin ráno, při východu slunce rušíme v pastvě srnky, a za chvilku jsme v Hraničních Petrovicích. Zde ubytovna, která se ale pronajímá jako celek, 35 osob za 1500.- Kč! Krásná alej, vesnice udržovaná, radost pohledět. Odbočujeme na Jívovou po zelené, kolem pastvin s úžasnými rodinami krav. Krávy, jalovičky, mladí býčci, jak se narodilo... V Jívové obchod /Ťaman a má všechno/, odpočinek na lavičce mezi radnicí a kostelem a dále po zelené. Zde činím hodně velkou chybu, nechtěla jsem jít přes Bahna po zelené, ale po cestě, že se napojíme na červenou do Pohořan. Na červenou jsme se "napojili" ale špatně, chybělo značení a po brázdění ostružinami jsme se ocitli znovu na silnici Jívová - Véska. Protože nemáme mapu /ani v tel. ani papírovou/, jenom ručně psaný itinerář, tak jsme slezli dolů ke golfu a nahoru na rozcestník Pohořany dolní roz. Tam napsáno po zelené / i značka ScD, ale pozor, v mapě na mapy.cz vede jinudy než v reálu/, tak znovu dolů, značka není, luka oplotili pro koně. Domorodec praví - pořád dolů kolem potoka, nechodit na druhou stranu, jsou tam stále oplocené pastviny. Zelená se nakonec objevila. Dolezli jsme do Vésky, také do Nové Sady Bus, napili se a vydali do kopce na Svatý Kopeček. Prvních 300 m bylo malinko kamenitých, ale pak velmi příjemná cesta až k ZOO a k bazilice. Je pondělí a po sezoně, tak kromě pár bufetů všechno zavřeno. I tak jsme dali KAFE, věneček, oplatku, pití... a užívali odpočinek v krásném prostředí. Ještě vstup do baziliky /mohutně opravují vnitřek, skoro vše zakryté sítěmi/. A pak dolů a dolů a dolů po cyklostezce až do Olomouce-Pavloviček do penzionu Gloria. Nic levnějšího se mi nepodařilo pod kopečkem najít, doporučená ubytování Alka nebo u Milana v Samotíškách obsazena. Kousek od ubytování jsme dali večeři /a už jsme neměli na zádech batohy!/, sprcha a spánek. Mám křeče v nohách. Břetik si nestěžuje, ale vím svoje. Ještě konec fotbalu ČR-Sev.Irsko v TV a spíme. Dnes 28 km. 3. den vstáváme až v 7 hodin, v LIDLu fakt výborné kafe, kolem Vojenské nemocnice do centra na Horní Náměstí. Krásné zastavení a dále po RIegrově, Palackého, Litovelské a tř. Míru ke hřbitovu v Neředíně a pak cyklotrasou 6025A do polí. Pole, pole...krásná vyhlídka a znovu pole, Vojnice, Těšetice, nikde možnost dát si třeba polévku, ale v Těšeticích je obchod. Pak místo po cyklostezce kolem potoka Šumice směr Lučany. Ještě že divoká prasata měla asi siestu, stopy byly, my přežili, ale příště si rozmyslím zkratku mezi kukuřicí a kopřivovým hájem... Přes Lučany hup do Náměště na Hané, nádraží a počkat na vlak. Pak ještě z nádraží domů a cíle dosaženo beze ztrát. Dnes 22 km. Celkem 67 km. Z celkové plánované trasy ukrojeno 102 km. Vivat ScD ♥ Kontakt na nás je info-country@seznam.cz Eva

Moravská trasa po etapách IV Náměšť na Hané - Brno

, 27. 10. 2019 20:02:03

1. den z Náměště do Konice. Odklonili jsme se od plánované trasy, protože celou denní dávku z Náměště do Protivanova bych nezvládla a nikde nebylo k sehnání ubytování. Proto odbočka přes Konici. Městečko Konice má super cukrárnu, zámek, muzeum, kostel. Nocleh v Živnostenském domě /sice čistá sociálka, ale kuchyňka fujtajxl/. Celodenní trasa nádherná, celá po žluté značce, skoro všechno lesem, ale ta těžba dřeva je tak rozsáhlá, že se to nechce věřit. I proto je bída sehnat ubytování, vše obsazeno sezónními lesními dělníky. A náklaďáky vozí dřevo pryč pryč...sází se jen trochu, už smíšené. Krajina přívětivá, hodně potoků, přes které nejsou lávky, překvapující Čertův mlýn v údolí Pilavky. Výtečný pramen Ochozské kyselky. Pro mě těžký den, asi duševně, mělo to být nenáročné a docela jsem se unavila. Super byl podvečer, kdy jsme se setkali po dlouhé době s kamarády Věrkou a Ladikem, popovídali, kafíčko bylo. Brzy jsme zalehli, abychom byli trochu čerství na další den. Celkem 19 km i s cestou ráno na vlak. 2. den z Konice do Protivanova. Obávala jsem se, že to bude den nejnáročnější, nakonec byl velmi krásný, i když stále nahoru dolů a po silnici většinou. Přes Runářov /památník znovuosídlení českým obyvatelstvem po 2. sv. válce/ do Jednova. Tady svačinka naproti vyhořelému domu, za rohem však překvapení v podobě obchodu, pojízdné prodejny masa, obecního úřadu, ale hlavně Mariánské zahrady s odpočivnými a meditativními místy, sochou Jana Pavla II. Poutní kostel otevřen, přečetli jsme si historii místa, pod kostelem pak přístřešek se studánkou /viz foto/. Pokračujeme přes Hrochov do Lipové a zde na žlutou značku do lesa. Polní cestou se spouštíme do obce Buková, vidíme Protivanov, ale ještě si šlápnem. Je to stále do kopce, batoh se pronáší, když je však vidět cíl, jde to. Penzion U Veverků je skromný, ale čistý, pizza na místě pečená výborná, spali jsme jako dudci. Celkem zase 19 km. Zjištění - v každé obci památníček na padlé v 1 nebo 2 sv. válce, nebo památníček obou, obvykle i s fotkami, váží si zde svých předků a o pomníčky se starají. Projevuje se více náboženské cítění množstvím svatých obrázků na různých místech, křížků s donátorskými nápisy. 3. den z Protivanova do Jedovnice - dle mapy stále dolů s kopečků. No, dolů vypadá jinak, ale dalo se :-) Konečně jdeme opět po vytyčené trase moravské svatojakubské cesty. Přes Suchý, Žďárnou. Tady jsme se v lesích ztratili, protože zelená byla chybně naznačená doleva k vodě, nahoru jsme se nevraceli a přes různé potůčky jsme se nakonec našli na kopci Bučí. To nám ale musel pomoci kamarád na telefonu Gumasax, protože my nemáme mapu v mobilu, papírová mi ještě tento úsek neukazovala no a podle slunce jsme tak akorát věděli, kde je jih a sever. Naštěstí jsme nemuseli zkoumat letokruhy na stromech. Myslím, že chyba byla na naší straně i na straně těžby, protože ty úseky jsou děsně zdevastované a neodpovídající logice lesních cest. nakonec jsme vyšli na žluté u toho Bučí a spustili se dolů kolem chat do Sloupu. Tam nás čekala odměna v podobě oběda na Staré škole, krásný kostelík a panoramata skal a skalek, upravené městečko i už konečně nějaký ten turista, na které jsme při našich toulkách narazili velmi zřídka. Kolem Sloupsko-šošůvských jeskyní pokračujeme dále po žluté až k propasti Macocha. Nádherný výhled dolů a výstup k chatě Klubu českých turistů. Kafe, pivo a jdeme dále, překrásnou skalnatou krajinou, dolů a nahoru a ještě nahoru a už jsme nad Jedovnicemi. Hledáme penzion Wendy /jsme zde spokojeni/, vaříme polívku z pytlíku a usínáme po chvilce. Dnes 28 km. 4. den Jedovnice - Brno, opět lesem, využíváme žlutou do městyse Křtiny. Nádherný barokní kostel, návrh J. Santini, Mariánské poutní místo. Zámek. Retrocukrárna s minimuzeem hraček, kočárků, pokojíčků, krásná nostalgie. Pokračujeme pohodovou modrou až na rozcestník Nad arboretem, kde se napojujeme na červenou a doslova slézáme /po schodech/ do Bílovic nad Svitavou. Už jsem docela KO, takže polívka v sobotně rušné zahradě Výletní restaurace Sokolovna. Lidí jak máku, obsluha svižná. Údolím Svitavy kolem chat scházíme do Brna. Levou stranou řeky je cyklostezky, pravou stranou pro pěší a pejsky. Někteří cyklisté si pletou strany i značky a je to docela nepříjemné. Ale už jsme v Brně, Končí zde červená a od této chvíle musím mít v ruce itinerář a koukáme hlavně po žlutých šipkách, abychom nezabloudili. Jsme v Obřanech, kolem řeky hodně sportovišť a míst pro odpočinek, nacházíme modelovou železnici, volnost přechází do průmyslové oblasti kolem Zbrojovky a náhle opravovaný Zábrdovický most, Cejl - vybydlené ulice, obchody, spěcháme, abychom už byli pryč, je to čtvrť zastaváren, heren, levného oblečení, s hlavně cikánským obyvatelstvem všeho věku. Bála jsem se, že to neskončí a že asi budeme mít hostel na nějaké podivné adrese. Ale stačily dvě křižovatky /Koliště a na Malinovského nám./ a jsme v centru Brna, v úplně jiném světě. Hostel v Minoritské ul. byl odpovídající ceně a centru, padli jsme po dojedení všeho, co jsme ještě sebou měli a po dlouhé horké sprše do postelí jak mrtví. Zbytek Brna si necháme na neděli. Dnes 29 km. 5, den ráno hned vedle hostelu Billa, koblížek k snídani a směr kostel sv. Jakuba většího. Zima byla značná, pod mrakem, ale stálo to za to. Procházkou svižnou k dalším pamětihodnostem - červený českobratrský kostel J. A. Komenského, Dominikánské náměstí, kostel sv. Petra a Pavla na Petrově, Zelný trh a kolem kapucínů na hlavní nádraží. Byla opravdu zima a ranní hodina, tak jsme zatroubili k opuštění Brna a jeli domů. 6 km v tento den. Jsme unaveni, pračka pere hromadu propoceného prádla, ale dali jsme to. Pomocníky byli mast Ibalgin, tablety Ibalgin a hořčík šumivý. S léčivy to nepřeháníme, přesto je občas třeba použít. Jedny boty už asi vyhodím, dosloužily. Z vytyčené trasy ukrojeno dalších 78 km, ve skutečnosti jsme našlapali 101 km - odchýlení z trasy kvůli ubytování, bloudění v lese, různé pochůzky po zajímavostech. Břetík navíc ulovil 28 cache.

Nový komentář

* (Povinné)

Přihlášení

Tato stránka používá cookies. Vice info