Mezinárodní konference svatojakubských asociací Utrecht listopad 2011
Místo konference
Nizozemská poutní organizace Genootschap van sint Jacob se rozhodla před dvěma lety uspořádat celoevropskou konferenci o svatojakubských cestách. V čele s neúnavnou organizátorkou Adrie Dik byli osloveni i zástupci Čech, konkrétně občanské sdružení Ultreia o.s., které jsem v zastoupení předsedy Jana Bíma vyrazil reprezentovat. Po příjezdu jsme se dověděli, v kterých místech jsme ubytovaní a já jsem patřil mezi ty, kteří byli ubytovaní v rodinách, které někdy dříve byli už na pouti. Takto jsem se ocitl v blízkém městě Nieuwegein, kdy místní rodina mě vřele přijala a já jsem pro změnu jim rád odpovídal na jejich dotazy, jak se poutnictví rozvíjí v České republice.
Od 2.do 4.listopadu 2011 za krásného pozdního babího léta se konala v historickém městě Utrechtu v Nizozemí 1.celosvětová konference o svatojakubských cestách. Pozvání přijalo přibližně 80 zástupců ze 16 zemí, konkrétně ze Španělska, Francie, Belgie, Velké Británie, Irska, Dánska, Norska, Německa, Polska, Švýcarska, České Republiky, Slovinska a domácí pořadatelé z Nizozemí. Ačkoli se jedná o evropskou pouť, konference se zúčastnili i zástupci USA, Jižní Afriky a Japonska, kteří referovali o podpoře svých poutníků v Evropě, v případě Japonska hlavně o vlastních národních poutích v zemi.
Pořadatelé za významné podpory galicijské organizace Xacobeo pojali třídenní setkávání velkoryse, kdy úvodní setkání se konalo na radnici města, dále jsme se přesunuli k večernímu setkání do mohutných prostor domu svatého Jakuba s odsvěceným kostelem a shlédli půvabnou prezentaci slovinských kolegů o jejich putování krajinou pod Julskými alpami.
Program konference
Druhý den setkání 3.listopadu jsme setkali v prostorách Kateřinského konventu, který byl věnován prezentacím jednotlivých zemí. Na základě podkladu organizátorů přednášející vyložili aktuální situaci ve své zemi ohledně struktury své organizace a způsobu podpory poutníků. Dále představili strukturu cest ve své zemi se způsobem jejich značení a nakonec se vyjádřili k cílům a přáním do budoucnosti. Při mé prezentaci o podpoře českého poutnictví účastníky nejvíce zaujala nízkonákladovost českého značení, obzvlášť pobavení byli naši kolegové z ostatních zemí z našeho využívání tabulek KČT pro vylepování sv.Jakubských mušlí.
Při srovnání jednotlivých zemí byly zjevné rozdíly ve velikosti organizací, zatímco česká organizace se 20ti členy je nejmenší, tak nizozemská organizace s téměř 11.000 členy je největší. Specifická situace panuje v Německu, kde najdeme více jak 10 organizací, největší je Deutsche Jakobus Gesellschaft se sídlem v Aachen více jak 3000 členy, přičemž v celém Německu je aktivních členů v různých regionálních organizacích přes 10.000 členů.
Ačkoli pro všechny organizace je zaměření pro podporu svatojakubských cest stejné, tak jsou zřetelné 2 druhy akcentů, které evropské organizace sledují. Němečtí a polští zástupci kladli na první místo náboženské a speciálně církevní prožívání pouti se všemi obřady. Ostatní účastníci viděli největší přínos poutnictví v bezprostředním vnímání míst na cestě, kdy pouť vede poutníky ke vnímání evropského kulturního dědictví.
Konferenční prezentace byly doplněné i o přednášky na téma smyslu poutnictví. Vzrušená diskuse se zvedla především při odlišování turistiky od poutnictví, kdy se zástupci shodli alespoň na tom, že s poutnictvím se pojí dálková cesta s určitou mírou strádání.
Závěr
Hlavním přínosem však byla výměna zkušeností, navázání kontaktů a prohlubování spolupráce mezi zúčastněnými zeměmi. Celé třídenní setkání se neslo spíše v neformálním duchu, díky povaze organizátorů, kteří vše vyšperkovali koncertem předposlední den a milým pohoštěním s rozdáváním pamětních publikací na závěrečném rautu.
Ke zdaru konference napovídá, že polští kolegové se ujali aktivity a chtějí podobnou konferenci uspořádat za dva roky v Krakově.
Tomáš Jindřich
(c)