Zkušenosti z putování v Německu

Obr1První zemí, kde narazíte na jiný jazyk, ceny, značení i zvyky na cestě, je Německo, konkrétně spolková země Bavorsko. Do Bavorska po poutní cestě můžeme vstoupit na třech místech, v Železné směrem na Nürnberg, ve Všerubech při cestě na Regensburg a u Korandy při cestě do Passau. Občas Češi chodí přes Železnou Rudu. Vzhledem k pohodlnosti a délce cesty je pro Čechy nejlepší cestou sedlo ve Všerubech. Na německé straně se dá cestou ze Všerub pokračovat přímo jak na Švýcarsko, tak na Francii, kdy cesta se dělí v Donauwörth směrem na Augsburg nebo na Ulm.

Cestu Bavorskem jsem absolvoval nadvakrát s přerušením v Regensburgu, to vzhledem k 14ti denním cyklům našeho putování. Nejprve tedy z Prahy do Regensburgu a rok na to z Regensburgu k Bodensee. Pokud zvažujete jiné místa přerušení pouti, tak se hodí větší města Ingolstadt, Augsburg, Ulm nebo Donauwörth.

Co čeká poutníky na cestě, ať jdou nebo na kole jedou jakoukoli cestou? Odpověď rozdělím do několika oblastí.

 

Německé zvyky
V Německu je vždy v neděli a svátek zavřeno, takže kupte si v těchto dnech jídlo dopředu a svátky si před cestou zjistěte. Silné katolictví je znát z upravenosti kostelů, ve kterých, hlavně blíž ke švýcarské hranici, najdete volně připravená poutnická razítka. Obecně u Němců platí, co není povoleno, je zakázáno, ale v případě šikovné komunikace jsme my Češi schopni leccos vykomunikovat, jak se nám to např. povedlo při ubytování v kempu Radersdorf, kdy nám nakonec správce poskytl místo k přespání v sauně…

 

Obr 2Druhy značek
Na cestě narazíte především na tradiční žluté mušle na modrém podkladě ve velikosti 10 x 10 cm, při cestě z Augsburgu na jih je běžná žlutá mušle modře lemovaná na bílém pozadí. Občas se stává, že značky na tyčích jsou povalené – na regionální cestě z Schrobenhausen do Augsburgu, na některých rozcestích úplně chybí – třeba v nekonečných lesích za českou hranicí po cestě k Dunaji anebo jsou na chvíli nahrazeny jiným značením, třeba štikou  po cestě od poutního kostela nad Bad Kötzting, asi 25km za českou hranicí. Je potřeba dávat pozor i na nasměrování šipky mušle, jak je vidět na fotce. Celkově je značení dobré, každopádně doporučuji podrobnou mapu sebou nebo GPS, jinak se musíte chvílemi spolehnout na rady místních, kteří poutníky spíš nasměrují na silnici…

 

Obr3Komfort na cestách
Už od české hranice se s poutníky počítá, a docela pravidelně narazíte na posezení se stínem, někdy i s poutní symbolikou. Když se vydáte po cyklopoutní cestě, např. podél Dunaje, buďte si jistí, že na lavičku nenarazíte třeba 20km, ale Čech si vždy nějak poradí… Německo má jedno z nejhustších zalidnění, proto vždy narazíte na nějakou větší vesnici po cestě, to poznáte dle názvu „markt“, obdobě českého městysu, kde nějaké potraviny najdete. Německo je navíc rovinatá země a i v jižnějších předalpských oblastích, jako je např. Allgäu před Bodensee, cesta poutníkům ubíhá celkem rychle, protože stoupání a klesání jsou táhlá a snesitelná. Co se týká povrchu cest, pokud nesejdete z poutní cesty, jako je např. zkrácení od Ingolstadtu k Augsburgu, tak většinou půjdete po mlatových nebo polních cestách, asfalt je pochopitelně v obcích. Německo je země, kde častěji prší, proto nezapomeňte na dobrou pláštěnku a nepromokavé vysoké boty, podle vlastní zkušenosti se hodí hůl nebo teleskopické hůlky; ale já je do tak rovinaté země nebral. K výbavě jinak platí stejné rady jako jinde.

 

Povědomí o pouti
Němci jsou nejčastější poutníci v Evropě, jejich organizace mají přes 10.000 členů a je běžné, že místní zastavují poutníky a ptají se po cíli cesty apod. Mušle na hrudi nebo na batohu otevírá cestu k ubytování, pokud ho nemáte zajištěné. Dá se říci, že většina lidí o svatojakubské cestě ví a dokáže poradit.

 

Ubytování
V Německu nenajdete síť ubytoven pro poutníky jako ve Španělsku nebo Francii, ovšem před švýcarskou hranicí jsou dvě za sebou (Scheidegg, Lindau). Hodně rozšířené jsou ubytování tzv.Privatquartier, kdy místní lidé nabízejí ubytování za ceny nižší než v penzionech s osobním přístupem. Jak u ubytoven, tak u Privaquartierů počítejte s cenami od 8 do 20 Eur a pro tyto kontakty se obracejte na webové stránky franské jakubské organizace www.jakobus-gesellschaften.de  Pokud kontakty dopředu nemáte, v každém menším městečku jsou penziony, fary, kde při troše štěstí a malém počtu máte šanci se domluvit na přespání. Mám také dobrou zkušenost s přespáním v hospodářských dvorech, kde skromní majitelé neměli potíž s ubytováním v některé z hospodářských budov zdarma.

 

Vhodná doba k putování
V Německu je vhodná doba pro putování od května do září, při větší otužilosti to může být i duben a říjen, přeci jen je Bavorsko o něco teplejší region. Záleží také kudy půjdete, zda přes Augsburg kopcovitou Allgäu, kde se prochází přes Buchenberg ve výšce 950m nebo podunajím přes Ulm, kde na takové výšky a tím pádem i chladno nenarazíte. Mám zkušenost s květnem, kdy celá krajina je svěží a rozkvetlá a potkáme se s chladnými rány i téměř tropickými dny, v červenci můžete čekat spíše jen teplo. Krajina je určitě atraktivnější v květnu, pověstná je německá obliba v tulipánech.

 

Naše cesta 2011 a 2012
V roce 2011 jsme v malé skupince putovali z Všerub přes ubytovací místa, které dodal Josef Altmann z Eschkamu. Postupně po poutní cestě jsme spali v Eschkamu (Gasthof zur Post), v Bad Kötzting (vojenská ubytovna), v Pilgramsberg (fara) a Wörth an der Donau (TSV – obdoba sokolovny). Cesta až do Regensburgu je výjimečná tím, že v lesích se občas ztrácí značení, a proto je mapa nezbytná a kolikrát lepší je jít po silnici. Proto jsou ve výhodě cyklisti, kteří mohou také využít cyklocestu od města Fürth do Regensburgu.

V roce 2012 jsme s přáteli pokračovali k Bodensee s jednou pořádnou zkratkou. Z Regensburgu vede cesta přes Kelheim západně do Eichstätt, dál do Donauwörth a obloukem jižně do Augsburgu, jinak cesta také pokračuje na Francii na Ulm. Pokud chcete jít přímo přes Švýcarsko, pak můžete volit tuto cestu: z Kelheimu podél Dunaje přes Vohburg, Reichertshofen, Schrobenhausen, kde začíná regionální trasa, přímo do Augsburgu. Dál už standardní cestou tzv. Augsburgerweg přes Bad Wörishofen, Ottobeuren, Altusried, Weitnau, Scheidegg až do Lindau, kdy nám s kontakty na ubytování pomohl předseda franské organizace Joachim Rühl. My jsme šli alternativní cestou přes kopec Pfänder, odkud je výstavní výhled na Bodensee přímo do Bregenz, malého rakouského výklenku u Bodensee.

 

Závěrem
Bavorsko mám rád už od roku 1989, kdy jsme s rodiči po týden projížděli touto perfektně upravenou zemí plnou červených pelargonií. Byl jsem zvědavý, zda se setkám spíš s německou pohostinností nebo s jejich odměřeným přístupem. Rozhodně převládlo to první. Symbolické bylo naše náhodné přespání u rodiny Reis v Reichertshofen, kdy nás stará paní nejdřív nechala přespat, ráno připravila snídani, návdavkem svačinu, vyložila nám příběh své rodiny a na rozloučenou nám ještě moc děkovala! Zrovna tak neplatí, že by vše bylo v uhlazeném Bavorsku nové a bytelné, najdete tu v krajině „opelichaná“ místa, takže se tu i našinec cítí jako doma.  Každopádně čistota a i dobrosrdečnost lidí je tím, co charakterizuje tuto zemi a tím nejvíc působí na poutníka. Měl jsem obavu, jestli putování Německem nebude „nudné“. Bylo to přesně opačně, díky otevřenosti lidí, jarní přírodě a i rozmarům počasí, prostě putování Německem nejen v květnu mohu jen doporučit.

 

Buen camino!

Tomáš Jindřich
t.jindrich@email.cz

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení