Vlakem z Madridu do Sevilly
Protože jsem do Sevilly cestoval vysokorychlostním vlakem AVE, myslím si, že si tato cesta zaslouží samostatnou reportáž, již proto, že u nás podobné soupravy nejezdí. Mnohý sice namítne, že u nás jezdí Pendolina, ale podle mého soudu, je Pendolino někde na půli cesty mezi rychlíkem a rychlovlakem.
To španělští bílí krasavci AVE se prohánějí krajinou rychlostí 300 kilometrů za hodinu, což dělá z poměrně rozlehlé země, jakou Španělsko bezesporu je, zemi s velmi dobrou dopravní obslužností a překonání větších vzdáleností je snadnou a časově nenáročnou záležitostí. O cestovním pohodlí ani nemluvě.
V samotném Madridu mě uchvátila též impozantní budova vlakového nádraží, odkud rychlovlaky do všech koutů Španělska vyrážejí. Pozoruhodné je zde jednak to, jak je zde oproti našim nádražím neskonale čisto, ale za pozornost stojí i dokonalý servis, které španělské dráhy poskytují.
Již samo místo odpočinku na vlakovém nádraží v Madridu, jehož centrum tvoří tropický les, který je uprostřed nádražní haly, které vévodí, je velmi příjemné místo k odpočinku před cestou. Toto hlavní nádraží také není útočištěm pochybných existencí, jak je to k vidění u nás. Jednak jsou tu k vidění velmi četné hlídky policie, které jen bez povšimnutí neprochází, ale zdvořile vás upozorní i například na to, že nemáte sedět na zemi.
Nádraží se také o půlnoci zavírá a otevírá se až v 5 ráno, což též výskyt individuí eliminuje přirozenou cestou. Ta všudypřítomná policie a některá další opatření, které před cestou musíte podstoupit nám bohužel připomínají velmi smutné události, kdy teroristé zaútočili na vlaky právě na tomto nádraží. Opatření jsou též ilustrací toho, čeho se musíme vzdát ze svých svobod v zájmu boje proti terorismu. Když si zakoupíte lístek, jdete do haly, která je nad perony, ze kterých odjíždějí vlaky. Cestou do této haly musí všechna zavazadla projít detekčním zařízením. Zajímavé je však to, že to, co je na vašem těle nikdo nezkoumá.Patrně jen namátkově, je-li někdo podezřelý. Když se dostanete do této haly, nemůžete k vlakům. Cesta k vlakům je zavřena. Na obrazovkách jsou vyznačeny všechny spoje, které během příští půl hodiny pojedou. Deset minut před odjezdem, ne dříve, se objeví na obrazovce číslo, a podle toho zamíříte k bráně, která se v tu chvíli otevře a jdete do vlaku.
Interiér samotného vlaku je podobný našemu Pendolinu, uvnitř je příjemné a pohodlné sezení. Na rozdíl od Pendolina byly ještě v turistické třídě, kterou jsem jel u stropu televizní obrazovky. Na začátku každé jízdy dostal každý sluchátka, která se na rozdíl od některých našich autobusových přepravců nemusí na konci jízdy odevzdávat a můžete cestou pozorovat na obrazovce film, naladit si rádio, či z okénka se dívat na ubíhající krajinu, s jejími proměnami. Ovládání zvuku je u každého sedadla. Cestování bylo, jak již jsem podotknul velmi komfortní a tiché. Jen v okamžiku, kdy jsme potkali vysokorychlostní soupravu, která jela v opačném směru, jsem pozoroval takové mírné cuknutí soupravy do strany v důsledku tlakové vlny.
Zajímavé také bylo to, že krajina i z této velké rychlosti byla nad míru dobře pozorovatelná, zkrátka zážitek a lítost nad tím, že naše dráhy se nevydaly touto cestou. Vzdálenost do Sevilly, která čítá 471 km jsem překonal za 2,5 hodiny, s jednou zastávkou během cesty.
Závěrem ještě několik technických detailů a zajímavostí. Název AVE je odvozen ze španělského Alta velocidad Espanola, což znamená v překladu ,,španělská vysoká rychlost“, volně lze též přeložit jako pták. Po celém Španělsku jezdí velké množství těchto souprav a několik jejich vývojových řad . Tratˇ, po které jsem jel, byla vybudována jako první, při příležitosti světové výstavy Expo.
V červenci 2009 vlaky AVE na trati Madrid – Barcelona poprvé porazily v počtu přepravených cestujících leteckou dopravu. V červenci cestovalo na této trase 251 754 osob vlakem a 246 654 letadlem.
(c)