Sevilla
Přední anglický básník a představitel romantismu Lord Byron toto město charakterizoval, jako příjemné město, proslavené pomeranči a ženami.
Mohu potvrdit, že tomu je tak i v dnešních dnech. Hezké ženy tu potkávám doslova na každém rohu a vůní pomerančových květů je prosycen vzduch doslova po celém městě.
Pomerančové stromy zde lemují mnoho ulic a cest. Je zajímavé, že současně kvetou i plodí, což nám skýtá nádherný kontrast sytě zelených listů, zelených i oranžových plodů a květů bílých jak nevěsty v závojích. Dnes zde ,,technické služby města Sevilla“ zastříhávaly pomeranče a tak jsem si vzal jednu voňavou ratolest do batohu, alespoň byly eliminovány pachy, které se již z něj začínají linout.
Pomeranče mě zřejmě budou provázet i po cestě, neboť jsem z vlaku viděl mnoho kilometrů před městem rozsáhlé plantáže těchto plodů.
Celé město na vás dýchne příjemnou jižní atmosférou. Kromě již zmíněných a všudy přítomných pomerančů je zde i mnoho palem a koncem března 25 stupňů tepla. Město je plné úzkých a křivolakých pitoreskních uliček, ve kterých jsem se několikrát ztratil, ale potkávaje i jiné turisty, kteří se též ztratili. Zjistil jsem, že to není jen můj problém. Sevilla je též město býčích zápasů. Jejich sezona začíná až za 14 dní, a tak doufám, že tuto španělskou raritu zhlédnu někde cestou, stejně jako flamenco, jehož je Sevilla a její okolí kolébkou. Zde je ve městě veliký sál, kde hrají flamenco každý večer, ale zatím jsem návštěvu vynechal, abych atmosféru a zdejší zvyky nasával postupně, po malých doušcích.
Flamenco je jeden ze specifických španělských fenoménů. Vzniklo v 15. století mezi cikány, kteří sem doputovali a do této původní cikánské kultury se přimíchala kultura španělská, židovská a arabská. Jde o svébytnou hudebně – taneční kulturu, jejíž hlavními součástmi jsou zpěv, tanec, hra na kytaru a rytmický doprovod. Od 80. let minulého století zažívá nebývalou renesanci po celém Španělsku a mísí se v něm nově i jiné prvky, například popu, jazzu atd.
Sevilla je metropolí provincie Andalusie a svého největšího rozmachu a slávy dosáhla v období reconquisty, tj. zlatého věku.
Po objevení Ameriky se stala jediným přístavem v zemi, odkud mohly odplouvat lodě do Nového světa a též z něj připlouvat. Později, po morové ráně, která město stihla, došlo k úpadku, říční koryto se zaneslo a ztratila i význam jako přístav. Na počátky objevování Nového světa je tu památek několik. Především tzv. Indické archivy, které obsahují všechny kupecké smlouvy s Novým světem a důležité dokumenty popisující objevení Ameriky.
V Sevilské katedrále jsou uloženy v impozantním sarkofágu ostatky Kryštofa Kolumba, které sem byly přivezeny r.1905 z Havany v období vzpoury za nezávislost. Kdoví jak tomu však je, neboť též v San Domingu tvrdí, že mají uloženy ostatky tohoto mořeplavce.
V současné době probíhá výzkum, který tuto záhadu snad vysvětlí. Aby nebylo těmto záhadám dost, tak u samotné katedrály panují též dohady. Některé prameny uvádějí, že je to největší křesťanská katedrála na světě a jiné, že třetí.
At´ již je to jak chce, každopádně při případné návštěvě Sevilly si nenechte tuto impozantní stavbu , která má vyjadřovat dominanci a nadvládu a jejíž výstavba trvala 100 let ujít a investovaných 8 EUR za prohlídku bohatého interiéru je vskutku dobrou investicí.
Město má celou řadu dalších památek, které stojí za zhlédnutí a popis, ale já jsem vybral tento klenot, který mne nejvíce uchvátil. A protože jsme v Andalusii, kde leží tzv. sherryový trojúhelník, dávám si sklenku tohoto vskutku lahodného moku a vyrážím se metamorfovat z turisty na poutníka , vykročit na svou Via de la Plata.
(c)