Zastavení první – Madrid
V sobotu, dne 20. března jsem přistál po tříhodinovém letu v Madridu. Naplánoval jsem si zde malou zastávku, abych nasál atmosféru Španělska. Přiletěl jsem krátce před 20 hodinou a tak jsem ještě jako turista - ne poutník vyrazil do víru velkoměsta. Spojení z letiště čistým metrem může Madridu Praha jen závidět. Jen na samém letišti Bajaras má metro celkem 3 stanice.
Noční Madrid je něco těžko popsatelného. Je plný lidí, jak na ulicích, tak v četných barech a restauracích. Madrid v noci žije a pulzuje zde tep velkoměsta. Ta noční atmosféra mne naprosto uchvátila, vydržel jsem chodit po městě až do třetí hodiny ranní a město se ani v tuto dobu nevylidňovalo.
Lidé, které jsem potkával se bavili, radovali, sdružovali a doslova z nich vyzařovala radost ze života. Tou atmosférou bezprostřednosti, radosti a lidské blízkosti jsem byl doslova uchvácen. Chodil jsem ulicemi, navštívil několik barů a dal si své první, druhé, třetí tapas.
Tapas, je miniporce něčeho, co dostanete zdarma k nápoji, který si objednáte. Může to být např. několik plátků rohlíku se salámem, několik oliv, či jiné nakládané zeleniny, zeleninový salát, brambůrky….Co pivo, či sklenka vína, tak jiný tapas. Je to velice milý zvyk a člověk má pocit vítaného hosta.
Ač mají ve Španělsku 50% vinic z celé evropské unie, většina lidí pila pivo. Také jsem si dal jedno na žízeň, ale pak jsem si vychutnal několik vín z Rioji, odkud jsou nejlepší červená vína ve Španělsku. Byla to vskutku delikatesa a průměrná cena, která oscilovala kolem hodnoty 1,80 EUR, byla též příjemná. Jestli někdo chce se dostat na pár dnů za hranice všedních dnů, například prodloužený víkend v Madridu vřele doporučuji a v kombinaci s nízkonákladovými leteckými spoji to nemusí ani vyjít draze.
Druhý den jsem si naplánoval ještě několik Madridských zastavení, aby to bylo tak akorát stravitelné, protože zhlédnout všechno by bylo minimálně na týden. Nechám si tedy něco na příště.
Madrid na konci března, to je tak naše polovina dubna. Kvetou zde rododendrony, narcisy, tráva je již pěkně zelená a vše voní jarem. Zhlédl jsem zdejší botanickou zahradu. Je v centru, vedle galerie Prado a je velmi pěkná. Vůbec bych řekl, že v tomto období je příjemné toto město navštívit. Počasí je tak akorát příjemné pro procházky po městě. Léta tam prý bývají nesnesitelná.
Jako další cíl jsem si zvolil galerii moderního umění, která se jmenuje Reina Sofia. Pozoruhodné je, že v neděli je tato galerie otevřená od 10.00 do 14.30 zdarma. A nejen v neděli a nejen tato galerie. Třeba, slavné Prado, kde jsou díla slavných starých mistrů je otevřena v některé dny též zdarma, například v neděli od 17.00 do 20.00 hodin.
Reina Sofia se nedá za den zvládnout, její prostory jsou obrovské a sbírky v ní umístěné jsou více než četné. Já jsem se zaměřil především na svůj oblíbený kubismus, který zde má veliké zastoupení, včetně mnoha děl Pabla Picassa a jeho nejslavnějšího díla Guernica. Další zvláštností, dosti nezvyklou v jiných galeriích v e světě je ta, že můžete fotit všechny obrazy krom jednoho – Guernicy.
Guernica je opravdu impozantní, monumentální dílo. Vždyť i její rozměry jsou pozoruhodné. Výška 349 cm a šířka 777cm. Picasso tento obraz zhotovil na zakázku od španělské republikánské vlády pro výstavu v Paříži. Impulsem pro vznik obrazu mu bylo město Guernica, které bylo v roce 1937 vybombardováno. Obraz , který je černobílý, zobrazuje, ženu, býka a koně, jako souputníky ve světě hrůzy. V galerii mne též uchvátila díla Salvadora Daliho. Byla úžasná.
Další mé madridské zastavení bylo na Plaza Mayor, které je označováno jako nejkrásnější náměstí v Madridu. Původně se na tomto náměstí, které vyrostlo mimo hradby konaly býčí zápasy, trhy, turnaje, ale také popravy. Uprostřed náměstí naproti krásně malované budově bývalého cechu pekařů stojí socha Filipa II. Dále jsem šel ke královskému paláci a do Catedral de la Almudena, která stojí vedle něj.
Tato katedrála má pozoruhodnou historii. Když bylo hlavní město Španělska převedeno do Madridu, nebyla zde katedrála, což bylo v této katolické zemi neobvyklé. V 16. století bylo rozhodnuto o její výstavbě. Výstavba chrámu však započala až v roce 1879. Během Španělské občanské války, byla stavba pozastavena, což trvalo až do roku 1950. Katedrála, která je v novogotickém slohu, byla dokončena v roce 1993 a 22.5.2004 ji vysvětil papež Jan Pavel II. Po návštěvě této krásné stavby sedám na metro, směr vlakové nádraží Atocha a Sevilla, kde dojde k metamorfóze turisty v poutníka.
(c)