Každoroční pouť do Santiaga se stala v posledních 3 letech osou mého života, ke které se rád každý rok vracím. Získal jsem svoji druhou rodinu. Na začátku před již skoro 3 roky, jsem na pouť přicházel s velkými očekáváními. Očekával jsem silný zážitek a také jej dostal. Byl ale úplně jiný než jsem čekal. Pouť začala symbolicky. Omylem jsme hned první den vyrazili na druhou stranu. Místo do Compostely jsme šli směrem k Paříži. Na chybu jsme přišli asi po 10 ujitých kilometrech. Od okamžiku, kdy jsme se otočili, se začaly dít zázraky. Ušli jsme asi půl kilometru zpět do první vesničky. Zde právě pekli podle staré tradice obecní chleba. Byla to velká sláva. Hned nás pozvali, posadili ke stolu a dali zdarma najíst. Když jsme se najedli, nastartovali mikrobus, do kterého jsme se přesně vešli a odvezli nás do cíle denní etapy. Dalším zázrakem bylo, že v poličce zůstalo přesně tolik jídla od předchozích poutníků, že jsme se všichni najedli a nemuseli v dešti nakoupit. S poděkováním prozřetelnosti jsme pak zásoby doplnili ráno druhý den. Každý den je jiný a všechny jsou plné zážitků. Zážitky jsou většinou krásné, ale někdy taky ne. Když vás bolí puchýře, z oblohy stále leje již několik hodin a vy kráčíte dál, tak si říkáte: „Co já tu vlastně dělám?“ Stačí, ale aby déšť přešel a hned víte, že to vlastně chcete a že ta bolest zase tak hrozná není. Když pak večer zasednete ke stolu, kde je výborná večeře připravená skoro všemi spolupoutníky, pak je vám moc dobře.
Cestou můžete objevit i nečekané věci. Například jednoho dne, kdy jsem si utrhl velký klacek jako poutnickou hůl, jsem najednou přišel na to, jak vznikl čtyřčtvrťový rytmus. Je to prosté, dlouhou holí uhodíte o zem, když podruhé potkává tutéž nohu – po 4 krocích. Naprosto přirozený rytmus těla.
To nejcennější, co mi každoroční pouť dala, jsou moji noví přátelé. Každý rok se těším, jak s nimi budu pochodovat, nahlížet do jejich osudů, sledovat, jak pokročili na své duchovní pouti od minulého roku. Každoroční setkávání na společné cestě je jak korálky na krásném náhrdelníku. Na náhrdelníku tvořeném osudy – mým a mých přátel poutníků.
Buen Camino! Ultreia!
Jan Bím
(c)