O čem se v knihách nepíše - Daniel Andrlík Podnecký

Přidáno: 27. 1. 2016 11:23:43 Počet shlédnutí: 1258

27 Leden 2016

Camino Frances

Daniel Andrlík Podnecký

 

Bylo to možná před více než pěti lety, kdy jsem se poprvé dozvěděl o pouti do Santiaga de Compostela z vyprávění. Před třemi lety jsem přečetl knihu od Paula Coelha „Poutník“ a letos na jaře knihy od Carmen Rohrbach „Svatojakubská cesta“ a Pavly Jazairiové „Cesta hvězdy“. Mezitím jsem si na internetu stahoval další informace, abych se letos na jaře definitivně rozhodl tuto pouť uskutečnit.

dO pouti do Santiaga de Compostela, k ostatkům svatého Jakuba Většího, mučedníka, oblíbeného to učedníka Ježíše, je napsáno mnoho knih a zadáte-li ve vyhledavači na internetu toto heslo, můžete, vybaveni světovými jazyky, směle brázdit po síti klidně týden a stále máte co číst. Vybral jsem si ty nejdůležitější a vybaven mírně iluzorními představami z knih s očekáváním, že na mne dýchne duch tradice starodávné pouti, která se koná již více než tisíc let, jsem zahájil přípravy. Termín jsem vybral s ohledem na počasí (chtěl jsem se vyhnout letním vedrům) a množství poutníků (moje úvaha byla, že po hlavní sezoně, tj. po 25. červenci, dnu, kdy byste měli svoji pouť zakončit v Santiagu na den oslavy sv. Jakuba, bude na cestě méně putujících) a stanovil tak odlet z Prahy na 5. září.

oZvolil jsem „francouzskou cestu“, přičemž původní plán, kdy jsem zamýšlel, že bych vyšel z francouzského východiska St. Jean Pied de Port a některé nezáživné úseky, s ohledem na čas, který jsem měl k dispozici (bohužel pouze třítýdenní dovolená) přejel autobusem, jsem, s ohledem na správnou připomínku, které se mi dostalo (že pouť by neměla být přerušována), upravil tak, že prostým vynásobením průměrné denní vzdálenosti (počítal jsem, že ujdu 25 km) čistým časem na cestu (15 dní), mi vyšel výchozí bod mého putování, který tímto byl stanoven na městečko Sahagún. Vzdálenost cca. 375 km od Santiaga de Compostela. Zbývalo už jen doladit co si vzít sebou, zabukovat letenku, naučit se pár základních španělských slovíček a 5. září odletět z Prahy směr Španělsko.

Vydal jsem se na cestu s duchovním naladěním. Nečekal jsem klasickou křesťanskou pouť, ale přece jen jsem předpokládal jakási mystická setkání, ducha tradice či obyčejné prosté tváře těch, kteří se, stejně jako já, vydali hledat odpovědi na různé své životní otázky. O to víc jsem byl od první chvíle zaskočen aspekty, které od první chvíle na cestě byly neslučitelné s mým záměrem a před kterými mne knihy nevarovaly:

1. Množství poutníků na cestě – čekáte-li, že mimo hlavní sezónu zde najdete klid pro poutní cestu a rozjímání, jste na omylu. Ubytovny pro poutníky, tak zvané albergue, jejichž kapacita čítá od 20 až do 160 lůžek (palandy) jsou často plné a čím více se blížíte cíli cesty, osob na cestě je víc a víc. Ten, kdo absolvuje min. 100 km pěšky nebo 200 km na kole, dostává v Santiagu certifikát, že tuto poutní cestu absolvoval. Pro pěší se v takovémto případě výchozím místem stává město Sarria, cca. 112 km vzdálené od Santiaga. Zastavil jsem se na cestě ze Sarrie, abych posvačil. Co minutu prošel kolem mne jeden, dva či skupinka poutníků nebo přejela skupinka cyklistů. Ti všichni každé ráno mezi 6 – 7.30 hod. pravidelně vyráží z jednotlivých měst na cestě a míří často opět do jednoho stejného města. Cestou se skupina roztrhá, aby se opět večer zase sešla. Chcete-li se oddělit, musíte jít třeba dál, kde ale opět narazíte na jinou skupinku. Jelikož počet míst v jednotlivých albergue je limitován a nejlevnější jsou obecní či církevní albergue, často to vypadá, že se pouť mění na honičku, kdo bude dřív v daném městě a získá lepší a levnější ubytování. Osobně jsem z toho měl velmi nepříjemný pocit a někdy jsem byl i tímto proudem uchvácen a unášen. Takový malý stres na cestě.

d2. Složení poutníků – čekáte-li mlčenlivé poutníky, trávící večer rozjímáním, budete poněkud překvapeni. Prý jeden německý spisovatel probudil zájem o tuto pouť mezi německými aktivními důchodci. Opravdu je zde naleznete v hojném počtu, stejně tak jako francouzské. Ti, vedle Španělů tvoří nejpočetnější základnu osob, které jsem zde potkával. Další velmi početnou skupinou jsou pak španělští a italští mladíci na kolech, kteří vypadali, že jsou více na závodech než na poutní cestě. Také občas jedu rád na kole, ale v tomto pojetí se tradice cesty již opravu hodně pokřivila. A ještě něco, symbolem poutníka je mušle připevněná na batohu. Byl jsem jednou z výjimek, kdo měl na batohu pravou mušli. Většina putujících měla umělé mušle, které na cestě můžete koupit v různých obchůdkách či přímo v albergue.

3. Odpadky, toaletní papíry u cesty a zase odpadky – ano, množství odpadků podél cesty je běžnou věcí, stejně jako záchodové papíry. Tamhle někdo dopil vodu, tak proč by se s prázdnou lahví táhnul dál, tamhle někdo dojedl sušenky nebo konzervu. Na některých odpočívadlech se odpadky a pozůstatky záchodů nebývale vrší. Mám chuť se zastavit na jednom odpočívadle, ale jdu raději dál, bojím, že bych cestou k němu do čehosi šlápnul.

4. Turisté versus poutníci – zastavil jsem se na zajímavém místě, je to kostel u poutní cesty, je otevřený a přímo vyzývá poutníka, aby vešel, zastavil se a chvíli rozjímal. Za dobu, co jsem uvnitř, míjí kostel desítky poutníků. Jen tak desetina z nich se však zastaví a vejde dovnitř. Ostatní jsou slepě dál, neboť toto není pro ně duchovní pouť, ale turistická výprava. Vždyť i batoh vám odvezou do dalšího albergue autem (samozřejmě za úplatu) a vy můžete jít jen tak, nalehko. Výlet s denní dávkou od 10 do 30 km je vám k dispozici.

dMně osobně ještě někdy chyběl průvodce – tedy ten psaný, kde najdete vše, od detailního popisu cesty po specifikaci jednotlivých albergue, charakteristiku památek, apod. Pokud jdete sami nebo ve dvou jistě by se takovýto průvodce hodil. V češtině nic takového neexistuje (poznámka ULTREIA - existuje viz Průvodce) a jak jsem zjistil na místě, informace na netu, které jsem získal, byly často zastaralé. Takže, kde měl být obchod či albergue, tak již nebylo nic, zatímco v jiném městě, kde nic být nemělo, bylo možné najít albergue nové. Nebyl problém se samozřejmě zeptat, ale byly okamžiky (zvlášť, když vyrážíte v šest hodin ráno), kdy musíte být připraveni na to, že (ač mají ve Španělsku stejný čas jako u nás) slunce vychází a zapadá o hodinu později a vy v září tedy jdete hodinu či hodinu a půl v naprosté tmě. A to je třeba chvíle, kdy by se takový průvodce hodil. Cesta je totiž značená buď žlutými šipkami nebo symboly mušle umístěnými kdekoliv. Hledat toto značení ve tmě baterkou je vskutku zážitek. Ještě štěstí, že zahraniční poutníci, kteří vás časem dojdou, jsou takovými aktualizovanými příručkami vybaveni a tak se chvíli „vezete“ za nimi. Pokud však chcete vyrazit ze vzdálenosti více jak 300 km, doporučuji si tuto zahraniční příručku někde sehnat.

Po prvních třech dnech pouti na mne toto vše doléhá a celý následující den se dere otázka: „Bože proč jsem tady? Co je to za poutní cestu? Kde jsou poutníci? Kde je úcta k pozemským darům, kde je ohleduplnost, pokora? Co to je za bytosti, co kráčí po této cestě a takto ji devastují? Co na ní dělám já?“

Pokouším se pak další den najít sám odpověď a přijmout všechny tyto aspekty cesty takové, jaké jsou. Vždyť taková je i civilizace kolem nás. Stejně tak, jako jsem neměl jít jen ty pěkné úseky cesty a ty „ošklivé“ přejet, tak je to i v životě. Také procházíme i nepěknými úseky života a nemůžeme je přeskočit a odžít si jen ty hezké. Taková je cesta. Vždyť i cesta poznání je cestou poutní. Poutník putoval krajem a poznával v ní život. Nemusel věřit v Boha, aby dokázal poznávat na cestě dobré i zlé. Uvědomil jsem si, že jsem vlivem zejména knihy od Paula Coelha očekával od této cesty něco víc. A přitom to něco víc může být i prosté poznání, že každá naše cesta krajinou Země může symbolizovat naší cestu životem a stává se jeho součástí. I zaradoval jsem se a s veselejší myslí pokračoval dál.

Je zajímavé, že jako jsem se nedočetl o výše popsaných nepříliš příjemných aspektech cesty, stejně tak jsem se nedočetl o některých zajímavostech – třeba, že:

  • zcela jistě stojí za to se zastavit ve městě Astorga na čokoládu, která se zde vyrábí. Jenom pozor, mezi 13 a 15.30 hod. je zavřeno.
  • djít v době sklizně krajem vína je Boží dar. Oblast Cacabelos je vyhlášeným krajem vína a v tuto dobu jsou hrozny uzráté a vinice kolem cesty vybízí alespoň ochutnat. Vynikající.
  • obast Galície je proti Leonu chladná. Zato v tuto dobu zde dozrávají jedlé kaštany, které snad najdete všude a vedle buku a eukalyptu jsou nejrozšířenějším stromem. Kaštany padají a vy po nich šlapete. Máte-li však na zádech 12 kg a do Santiaga ještě 100 km, velmi zvažujete, kolik si do batohu naložit. Přesto alespoň pár kaštanů za to stojí.
  • pro milovníky ostružin je cesta již z Leonu hotový ráj. Vyjma jednoho poutníka jsem za celých 14 dní neviděl nikoho, kdo by se zastavil a jedl je. Buď všichni moc pospíchali nebo je nejedli. Byly však vynikající a určitě stojí za minimálně dopolední a odpolední svačinu.
  • kolem cesty najdete eukalyptové háje – přiznám se, že jsem do té doby nevěděl, že eukalyptus má dvoje typy listů. Vůně však byla vždy příjemná.
  • Španělé mají pivo v litrových lahvích (půllitrové lahve nemají vůbec) a červené značkové víno již seženete 0,7 l za 1 EUR. Příjemné večery v albergue.
  • 3na fotkách nádherná přehradní nádrž v Portomarínu, která mne již v Čechách lákala ke koupání, má velmi nízký stav vody, který z krásné nádrže dělá po suchém létu spíše měsíční krajinu.
  • v každém albergue najdete sprchu, valchu na praní prádla a když si zaplatíte tak někde i pračku. Ve větších albergue mají kuchyně, ale pozor ne všechny jsou vybavené. Třeba na O‘Cebreiru a v Melide mají nádherné kuchyňské linky, včetně sporáků, ale ani jeden hrnec či hrnek.
  • na pláži u Fisterry pak najdete tolik poutnických mušlí, kolik jen budete schopni unést. Prý přináší štěstí. Je to jedinečný pohled.

gMáte-li dobré boty – pozor, hlavně žádné moc vysoké, osobně doporučuji trekovou botasku se vzduchem měkčenou podrážkou – a trochu natrénováno, můžete dojít do cíle i bez puchýřů a rozbitých bot. Santiago de Compostela je cíl, jak se patří. O katedrále v Santiagu je napsáno mnoho, přesto, pokud by jenom dojem, který na mne udělala, měl být tím jediným z celé cesty, říkám, že to stálo za to! Budete-li mít navíc to štěstí a uslyšíte místní varhany……

El Cabo Finisterre – konec světa před objevením Ameriky. Ano, západ slunce pro poutníka na tomto mysu musel ve své době skutečně navozovat dojem, že poutník došel na konec světa a jediná cesta vede zase zpět. I moje cesta zde skončila. Přímo na mysu můžete (a prý máte) spálit něco svého, s čím se zde chcete rozloučit. Zkuste to, jsou tady na to zařízení. A pokud to spálit nejde, najdete zde výborné popelnice na veškerý tříděný odpad, který dnes známe.

dJinak určitě doporučuji alespoň na den zůstat v městečku Fisterra. Kouzelné přímořské městečko se dvěma nádhernými plážemi na obou stranách výběžku. Ta vzdálenější je divoká a vlny dvakrát vyšší než na té městské. Úžasné! V září se však již moc nevykoupete. Atlantik je studený a ačkoli slunce pálilo, když jsem do moře strčil nohu poprvé, hned jsem ucuknul. Přesto, kdo by odolal se alespoň nesmočit.

Říká se, že každého, kdo projde, byť jen část této pouti, tato pouť nějakým způsobem poznamená.

Já osobně jsem její vliv zaznamenal zejména až po svém návratu do Prahy. Třeba připomenutím toho, že určité věci je dobré přijmout takové, jaké jsou, vždyť i na cestě jdete krajinou a za podmínek, které v daný den přijdou do cesty a člověku ani nepřijde na mysl, že by je měl měnit. A tak beru svoje každodenní radosti a starosti jako takovouto cestu. A když přicházím na rozcestí, vzpomenu si, jak jsem hledal na Caminu za tmy značku, abych věděl kudy jít dál. A někdy pomohla baterka – symbol světla, někdy vědoucí poutník. I na našich každodenních rozcestích může být někdy problém se zorientovat. Ale pokud budeme hledat, jistě najdeme třeba to Světlo, kterým si posvítíme nebo „vědoucího poutníka“.

Pokud se rozhodnete na tuto cestu vydat, přeji vám, abyste došli až do cíle. Cesta může být rozličná, ale až budete v cíli, poznáte, že to stálo za to! 

d

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení