67 narozeniny - pouť jako dárek sama sobě

Přidáno: 27. 1. 2016 11:33:44 Počet shlédnutí: 838

27 Leden 2016

Český Krumlov - Koranda

Poutní cesta Svatojakubská : dle mapky 49 km, i kus zpět

Krumlov, tam začínám a první razítka do Credenciálu www.ultreia.cz si dám
- Dubík-Kájov-Slavkov-Světlík-Frymburk-Frýdava-
Přední Výtoň- Svatý Tomáš- Koranda
Píši ve verších dalším Poutníkům,
všem hlavičkám světlým i hnědým, kdo je bude číst - nevím,
hledání jim třeba ulehčím.
Cesty Poutníků ať vedou nás tam, kam jít máme,
ať jen co a koho máme potkat, s tím se setkáme.
Hlavně však sebe-sama ať se ptáme, a odpovědi dostáváme.
Ohromné davy lidí, krásy Krumlova obdivují, žasnou se a diví.
Procházím město zámeckými schody k zahradám,
kde chvíli usedám, modlím se za rodinu, přátele a známé,
rozjímám u Dubíku-kaplička, je maličká, útulná, plná svíček,
u ní na drahé zesnulé vzpomínám, i je nesu v srdci dál....
Drahým na zemi Světlo, Sílu posílám, tu, kterou každým krokem nabírám.
Na žluté značce stoleček, už jsem blízko Kájova,
vlídná, milá příroda, cesta měkká-pohodová.
Od Kájova však silnice, ztěžkly nohy, zrudly i slunkem líce.
Jdu do Slavkova přes Mezipotočí, dnes už snad nikam více!
Podařilo se u jedné chalupy, domek mají rozestavěný,
otevřela mi paní, gauč je připravený.
Cestou si připadám jako šnek, /s domkem/ baťohem na zádech,
umyji hlavně nohy, a jdu do relaxační-meditační polohy .
V noci tělo bolí, úplně celičké, ale ráno raníčko,
po veliké noční bouřce a dešti- hle sluníčko.
Po hodině putování na šumavské rozhledy- odměna,
kostelík sv.Jakuba na stráni,
po modré mířím ke Světlíku, v obci prodejna s milou paní,
své kafíčko pro mně vaří, a přeje mi ať se daří!
Po zelené jdu do Frymburku a poprvé
v místě Bedřichov vidím znak mušle na E10 –
překypuji štěstím v srdci, u každého křížku, kapličky
se modlím, vzpomínám i zpívám si vždycky.
Přes Milnou do Frymburku, ke kterému kolem Lipna přicházím,
pak jídlo nakoupím a přívozem přejíždím.
Podél Lipna se k Přední Výtoni po silnici blížím
/značku zelenou jsem přehlédla, ale cestou zpět ji nalezla/
a tak k jezeru se občerstvit mířím.
Lipno si pletu s rybníkem, sedám si klidně na kámen,
rozložím jídlo, jede parník,
za chvilinku už není ani vidět,
když tu vlny si vzali svačinku
a mně osprchovaly i mojí hlavinku!
Stojím jako zmoklá slepice, rybky pochutnají si velice.
Jeden mžik a z poutnice je vodník!
Večer však vše usuším na sluníčku v Penzionu u Lipna,
správce i vaří – a mně chutná... ráno vstávat se mi nechce,
venku zataženo jako do deště.
Mám jít po červené na Vítkův kámen
a raději bych byla u kamen!
Přece pak po snídani jdu ven, přes sv.Tomáš,
vzhůru k zřícenině hradu, k energetickému místu,
na skálu vylezu po řetězu ke Kříži Smíření....
medituji o něj opřená zády, viditelnost nádherná,
dobře mi, zase v srdci se všemi.
Pak přichází nabídka bydlení,
baťoh si můžu na hradě nechat a ke Korandě bez nákladu,
jen s hůlkami, s trochou vody spěchat
Na Hrádku jsem tedy baťoh nechala,
na Korandu spěchala, a cestou zpět jsem se zamotala,
4 hodiny jsem živáčka nepotkala,
v modlitbě jsem však setrvala,
strachu se nepodala. A tu se zázrak stal,
auto jede a přesně tam,
kam potřebuji, všichni společně se shodneme,
že značení není nádherné!
Takové dálky u hranic nejsou na pěšky,
tak na kolo či v zimě na běžky.
Na Šumavě lesníci i vojáci udělali sice asfaltové stezky,
cedulky však všude nedali,
proč by se o poutníky starali?! Trénují nás hezky!
Poutnice jde sama lesem, nemá však strach,
je v Božích rukách, bez obav,
neboť cokoliv se může stát,
ale každá situace má i svůj obrat!
A z nezdarů se může radost vyfiltrovat!
Poznávám Sílu modlitby, Sílu otevřenosti a víry,
poznávám, že v pozornosti - bdělosti se dějí divy
Zázraky se dějí, když neztrácíš naději.
Poznávám sama sebe s přírodou, modré nebe nad hlavou,
s oblaky, které plynou, s nimi pozoruješ myšlení,
které se také jako ony stále mění. Proměnlivosti přijímáš,
vděčně pozoruješ, necháváš probíhat co dít se má a nic neplánuješ!
Hlava je v srdci, jako uši, oči, ústa, dlouho dokážu takto zůstat!
Žádný strach, svobodná jako pták, děláš co dělat máš,
v bdělosti zůstáváš, víš, že Vše Teď máš a Přítomný čas
ti přináší radostně co právě potřebuješ, aniž si cokoliv přeješ,
už to dostáváš. Dobro se rozmnoží,
přání se plní dřív než jej vyslovíš.
Nemusím přemýšlet, důležité je Vědět,
že každé ráno je o mne postaráno!
Úžas – nic nebolí přes noc se svaly Duchem regenerují!
Proč jsme se narodili? Abychom desatero pochopili a abychom ho Žili!
Poutní Cesty k tomu jsou, ego pominou, duše zpívá....
když hlavou vyciťuješ a srdcem mluvíš, nasloucháš, myslíš a díváš.
Jít nejdál znamená se vracet – do svého srdce.
Jako turista krajem procházíš, jako Poutník sebe ve všem nacházíš.
V 6ráno zvony kostela ve Svatém Tomáši mi ohlásí,
že čas je vydat se zpět, přes Přední Výtoň po červené,
pak po zelené,na Vyhlídku, lesem kolem kapličky sv .P. Marie na Frýdavu. ....
mohla bych stále chodit, kam ale jde dál se dojít,
i kdybych šla ještě měsíce...méně je často více Poutníče!
Že dozvěděla bych se o sobě víc? Měla jsem někdy cestou strach?
Ano, dvakrát! Když šla jsem mezi býky na lukách ze Slavkova do Světlíku,
malí býčci po cestě pobíhali, ohradník podlézali
Pak u Korandy, když jsem špatnou cestou vykročila a 5 km si nabalila,
když jsem netušila, zda vlevo či vpravo jít mám...
V životě je vše hodně o počtech – kolik jsem ušla kilometrů,
jak cesta byla dlouhá? Vše je však v prožitku,
aby v něm by „šťáva" – touha.... abych se cítila Zdráva!
Nejde o to Cestu /ne/dojít, či vzdát, ale přijít na to,
co máš díky Ní poznat, jaké bohatství putování s modlitbou
a obrazy blízkých v srdci přináší.
V srdci je totiž nevyčerpatelný pramen,
tužka by stále psala, jdu se však zabalit,
domů vrátit – Amen-
Vím, že proti cestě Poutníka do Compostely¨
ta moje Cesta nic nebylo,
mně však toto krátké putování do mého srdce vrátilo.
Vnímám sebe-přemožení,
s Láskou víc budu plnit povinnosti každodenní.
Pilná práce podložená zbožností je největší ctností!
Hážu baťoh na záda, jsem hodně ráda,
že jsem statečná a zdravá!

www.joga-praskova.cz 

Tato stránka používá cookies. Vice info

Přihlášení